| | Historie regionu
Od 6.století je celá tato oblast obývaná slovanským kmenem Holasiců. V roce 874 je území kmene Holasiců připojeno velkomoravským knížetem Svatoplukem (vládl 870-894) k Velké Moravě. Po zániku Velké Moravy se stává součástí Českého knížectví, po vítězných bitvách s Maďary u Lechu a na jihovýchodní Moravě roku 955, za českého knížete Boleslava I. (vládl 935-972). V roce 999 je celé toto území odtrženo a připojeno k Polsku. Ve 20.letech 11.století za českého knížete Oldřicha (vládl 1012-1033, 1034) je znovu připojeno k jím stabilizovanému českému státu.
V roce 1269 český král Přemysl Otakar II.(vládl 1253-1278) na celém Holasicku zřizuje Opavské vévodství, jako samostatnou zemi v rámci českého státu a věnuje ji svému levobočkovi Mikulášovi I., spolu se znakem svisle půleným - bílá heraldická pravá a červená heraldická levá polovina. Mikuláš I. zde založil boční větev rodu Přemyslovců. Po vymření opavských Přemyslovců v 1.polovině 15 století se zde střídají držitelé. Součástí opavského vévodství se nestaly tzv. Enklávy. Enklávy, kromě svého všeobecného významu, byl oficiální název v 19.století označující území Markrabství Moravského, které bylo obklopeno územím Vévodství Slezské. Na území Holasicka za velice specifickou formu území lze považovat tzv.enklávy. Toto specifické území, které se jmenovalo Enklávy existovalo od 13.století do roku 1918. Je tak jedinou územní raritou typu enklávy, která zůstala Českému státu, na rozdíl od enkláv českého království v Německu, které existovali od Karla IV. do 19 století. Celé tyto enklávy měly dohromady 288 km2.
Tyto enklávy se sklady z těchto dílčích enkláv:
a) Osoblaha (Hotzenploz), byla největším územím v Enklávách o rozloze 127,38km2 a je dnes výběžkem České republiky do Polska.
b) území Litultovic a Životic, nebylo v plným slova smyslu enklávou, ale výběžkem Moravského markrabství do Slezska, která vedla až k městu Opavě.
c) okolí Vlaštoviček,
d) Butovic a Slatiny, se Suchým Lazcemi a Hadruňkem
Jako Moravské území bylo součástí od roku 1182, kdy bylo ustanoveno Moravské markrabství. Po ustanovení Opavského vévodství se enklávy jako majetek Olomouckého biskupství nestaly součástí této země, ale zůstaly dál součástí Moravy. Po prohrané válce, kdy Marie Terezie ztratila v roce 1742 ve prospěch Pruska většinu Slezska a Kladsko se Osoblaha stal výběžkem, možná z důvodu, že byla součástí Moravy.
Enklávy byli součástí Moravy a byli jejími zemskými úřady řízeny až do doby Josef II., který po hledisku správním začlenil enklávy pod Krnovský krajský úřad. V roce 1850 z hlediska daňového byly enklávy podřízeny úřadům c.k.místodržitelství Slezského vévodství v Opavě. Přesto však po politické a volební stránce spadaly do Moravského markrabství a tvořily jeden jeho volební okres, který vysílal jednoho poslance na říšskou radu království a zemí do Vídně. Po začlenění enkláv do Československa koncem roku 1918, tyto enklávy, jako specifické právní území zanikly a jejich území se stalo součástí Slezské země. Slezská země v roce 1927 se sjednotila s Moravskou zemí a vznikla Moravskoslezská země.
Ted se však vraťme k ostatnímu území Krnovska. V roce 1365 se od Opavska oddělilo, jako samostatná země, knížectví Krnovsko. Znakem Krnovska se stává zlatá lovecká trubka na modrém poli. Opavsko a Krnovsko byly až do roku 1659 samostatné země, poté zaintegrované do země vévodství Horní a Dolní Slezsko.
Opavsko i Krnovsko roku 1526 se spolu s celým českým státem stává součástí Habsburské monarchie. V roce 1622 Krnovské knížectví a v roce 1623 Opavské vévodství získává Karel z Lichtensteinu a drží je jeho rod až do jejich zrušení roku 1918 (zánik Habsburské monarchie). Od 17.století jsou u znaku Opavska prohozeny barvy. O významu těchto území pro Lichtensteiny svědčí to, že jim byly umístěny do jejich rodového znaku a to v 2.poli znak Slezska, v 4.poli znak Opavska a v 6.poli znak Krnovska. Tento jejich rodový znak je dnes i státním znakem bohatého nezávislého státu Lichtensteinské knížectví (stát mezi Švýcarskem a Rakouskem).
V roce 1742, za vlády Marie Terezie (vládla 1740-1780), je v důsledku Vratislavského míru většina Slezska připojena k Prusku. Území na sever od řeky Opavy, jak Opavska tak Krnovska, se stává součástí Pruska a přestává být součástí Opavska a Krnovska. V tomto severním území se udržel zčásti český národ i po dobu pruské, později německé, vlády. Dokonce většina území obývané touto populací byla dne 10.01.1920 připojena k Československu pod názvem Hlučínsko (316km2 a 40.000 Čechů). Bohužel, nebylo připojeno území Hlubčicko a Ratibořsko s 17 českými vesnicemi a populací 13.500 Čechů těsně za hranicí; to zůstalo v Německu, dne 13.06.1945 bylo obsazeno československými vojenskými jednotkami (připravovala se jeho anexe Československem), které ho ale musely na nátlak Sovětského svazu vyklidit (tzv.ratibořský incident) a stalo se součástí Polska.
Zde bych se na chvilku zastavil u obyvatel Hlučínska, jenž v současnosti tvoří 0,5-% populačně i územě České republiky (dále jen ČR). Lze zde dodnes vystopovat nižší zločinnost než u ostatní populace ČR, upravené obce, větší disciplínu a slušnost. Proč tomu je, lze najít v tom, že právě v letech 1742-1920 byli součástí Pruska a tudíž zde platilo pruské právo. Na pruské právo vzpomínají obyvatelé Hlučínska rádi. Teď odbočím, abych to vysvětlil. Dnes v ČR platí právo, jenž ve své podstatě vzniklo za císaře a krále Františka I.(začátek minulého století, Habsburská monarchie). Vychází ze staré německé právní tradice a obsahuje takové právní pojmy, jenž jsou velmi volně definovatelné, uvedu příklady: běžné, podstatné, obvyklé, zvlášt zavrženihodné, řádné, přiměřené, nepřiměřené, závažné, společenský nebezpečné, přísné, podobné, větší než menší atd. Což v praxi znamená popření oddělení moci soudní a zákonodárné neboť soudce sám do jisté míry musí říct, co tyto pojmy představují. Tudíž je jakýmsi místním doplňujícím zákonodárcem. Je zde i nebezpečí, že při silné žalobě je odsouzen snáze i nevinný a při silné obhajobě snáze je osvobozen vinný. Totéž platí o ostatních státních zaměstnancích (výkonná moc).
V Německu platí právo, jehož smyslem je všechno přesně jednoznačně popsat a ztotožnit obyvatele s ním. Toto právo vzniklo v Prusku za krále Fridricha Viléma I. (vládl 1713-1740) a sjednocením Německa v minulém století se přeneslo na celé jeho území. Tento král provedl reformu tak, že všechny zákony vycházející ze staré německé tradice zrušil, zavedl nové zákony, jenž jsou srozumitelné, jednoznačně formulované a účinné. Došlo zde k odluce soudní, zákonodárné a výkonné moci. Takže dnes paradoxně v Německu jsou zákony, jenž nevychází ze staré německé právní tradice, ale z potřeb reálného života, zatímco dnes v České republice platí staré tradiční německé právo. To, co se říkalo o obyvatelích Pruska či ostatního Německa před zavedením práva od pruského krále Fridricha Viléma I., je to samé, co se dnes říká o nás tj.právní zmatek, chytráčkování, poklonkování, zlodějinky, strašpytlování, že jsou malí atd, ale zavedením tohoto práva se to o nich přestalo říkat.
Ale nyní se již vraťme k tomu území, které zůstalo po roku 1742 českému státu v rámci Habsburské monarchie. V důsledku ztráty slezského zemského města Vratislavi se stává roku 1742 Opava slezským zemským městem. V prosinci roku 1918 stalo se Opavsko a Krnovsko součástí Československa a to po zrušení separátního německého útvaru Sudetenland (sídlo měl v Opavě a vznikl dne 30.10.1918) československým vojskem složeným hlavně z českých dobrovolníků.
Československo ve svém velkém znaku (platný v letech 1920-1960) umístilo znak Opavska do 7.pole (svislý červený a bílý pruh) a znak Hlučínska do 8.pole (v heraldické pravé polovině zlatá korunovaná orlice na modrém poli, heraldická levá polovina svislý bílý a červený pruh). V Československé republice je od roku 1918 Opava slezským zemským městem a dokonce v letech 1920-1927 byla sídlem komisaře pro nově nabyté území od bývalého Pruského království (Německa) a to kraje Hlučínského. Roku 1927 je země Slezsko zrušena a stává se součástí Moravskoslezské země a Opava přestává být zemským městem.
Na Opavsku, Krnovsku a Hlučínsku bylo v letech 1935-1938 vybudováno lehké a těžké opevnění, včetně několika tvrzí, na obranu první republiky. Některé objekty opevnění užívá současná armáda České republiky dodnes. Taky je zde dnes známé muzeum Darkovičky, věnované právě tomuto opevnění. V září 1938 je osoblažský a sudický výběžek ovládnut henleinovci a jsou zde na celém území boje Stráže obrany státu a československé armády s nimi. V říjnu 1938 se celé území stalo součástí Velkoněmecké říše v důsledku mnichovské konference.
V dubnu 1945 v rámci Ostravské operace je toto území dobyto Rudou armádou a Československým armádním sborem a to jeho 1.čs.smíšenou leteckou divizí a 1.čs tankovou brigádou (tato brigáda se zformovala za 2.světové války na východě především z Čechů, uprchlých před nacisty a z Čechů usazených na ukrajinské Volyňi a dalších územích na východě Evropy). Celé toto území se stává opět součástí Československé republiky (od roku 1960 Československé socialistické republiky) a to v rámci Moravskoslezské země až do roku 1949, poté se stává součástí olomouckého a ostravského kraje, dále při správní reformě roku 1960 severomoravského kraje. Při federalizaci Československé socialistické republiky (od roku 1990 Česká a Slovenská federativní republika) se k 01.01.1969 stává součastí České socialistické republiky (od roku 1990 České republiky). Po zániku České a Slovenské federativní republiky se dne 01.01.1993 celé toto území stalo součástí nezávislé České republiky. | |
